Cyrtanthus sangiuneus pochází z provincie Východní Kapsko v Jihoafrické republice. Ve volné přírodě roste tento druh na útesech tvořených strmými soutěskami padajícími do říčních údolí.
Jde o botanický druh, který svou atraktivitou může směle konkurovat hybridním rostlinám produkovaným pro komerční účely. Květ vyniká výrazně zářivou cihlově červenou barvou. Zároveň je také poměrně velký (kolem 8 cm) a trvanlivý. Rostliny kvetou v létě, v domovině na jižní polokouli to připadá na období listopad až konec ledna, ve vyšších polohách dál od pobřeží někdy až do února.
Naše rostlina vykvetla loni na konci října a bylo to poměrně dlouhé čekání. Cibuli o průměru asi 1 cm jsme dostali v roce 2010, takže v době květu mohla být rostlina tak pětiletá a cibule dosáhla průměru 3 cm. Dle literatury je velikost tunikátní cibule až 5 cm. V optimálních pěstebních podmínkách kvete tento cyrtantus vypěstovaný ze semen, která klíčí již po 7 dnech, ve třech letech.
Mateřská rostlina vytváří mnoho dceřiných cibulí, které během sezóny spolehlivě vyplní menší květináč. Tento fakt jsem určitou chvíli považoval za možnou příčinu neochoty rostliny vykvést. Jak jsem se ovšem později dočetl, stísněný prostor u tohoto druhu nevede k inhibici kvetení, tak jak tomu je u mnoha jiných cibulovin.
Také jsem se setkal s názorem, že rostlina potřebuje pro kvetení dostatečně velký květináč a vydatné hnojení. Je otázkou, na kolik je to pravda, protože když se podíváte na snímky pořízené v přírodě, vidíte často růst cyrtantusy ve skalních spárách, kde nelze předpokládat, že by se udrželo dostatek substrátu a živin, a přesto zde rostliny kvetou. V každém případě jsem se této rady držel a rostlinu loni na jaře přesadil z květináče o velikosti 7x7x9 cm do jiného o rozměru 11x11x12 cm a následně mě na podzim překvapila poupětem.
Cyrtanthus sanguineus jinak není příliš náročná rostlina. Pouze je potřeba dávat si pozor na dlouhodobé přemokření substrátu, zvláště při nízkých venkovních teplotách, kdy mohou uhnít kořeny. Že není s kořeny něco v pořádku, poznáte podle hnědnutí listů, které při přetržení vykazují mazlavou konzistenci. V této fázi je již na záchranu cibule většinou pozdě. Pokud ovšem hnilobu kořenů zachytíte včas (rostlina stagnuje, nevytváří nové listy), stačí zbavit podpučí uhnilých kořenů, postižené místo dezinfikovat (já používám 3% roztok peroxidu), zasadit do vlhkého písku, perlitu nebo pemzy a umístit na teplé místo. I když rostlina přijde o všechny kořeny, bez problémů vytvoří nové.
Jelikož pěstuji rostlinu přes zimu ve skleníku se spodním kabelovým vytápěním, zalévám ji i v tomto období cca 1 za 14 dní spolu s cibulovinami se zimním vegetačním cyklem. Zálivka obsahuje rozpustné hnojivo s převahou draslíku.
Summary:
Cyrtanthus sangiuneus originated from the Eastern Cape Province in South Africa. In the wild, this species grows on cliffs formed by escarpment falling into the river valleys. It´s summer flowering evergreen bulb. Plants bloom from November to the end of January, at higher elevations farther from the coast sometime until February in the southern hemisphere. The plants, if grown optimally, will flower after their third growing season. I use a watering containing soluble fertilizer with a higher dose of potassium. This species is easy to grow, it´s only need to pay attention to long-term waterlogging substrate, especially at low outdoor temperatures, in which the roots can rot. If the plant loses its roots, just remove rotten roots and disinfect the affected area (I use 3% peroxide solution), than plant bulb in moist sand, perlite or pumice and put in a warm place.
